Historie a materiály pro náušničky

Snad každá žena se ráda líbí svému blízkému i širokému okolí. Už od dávných dob se ženy kromě přirozených prostředků zkrášlují také umělými doplňky. Staré skoro jako lidstvo samo jsou i náušnice, které mohou mít různé podoby. Každá z nich se hodí pro jinou příležitost.

Vůbec první náušnice se podle dostupných pramenů používaly už tři tisíce let před naším letopočtem. První skutečně nalezené artefakty ale pocházejí zhruba z roku 2500 před naším letopočtem. Tehdy sloužily především jako důkaz příslušnosti k bohatší vrstvě lidí. Vůbec první náušnice byly totiž nalezeny v královské hrobce. Zdaleka přitom nebyly jen ženskou záležitostí. Nosil je například i egyptský faraon Tutanchamon.

Vyráběny mohou být z různých materiálů. Mezi nejstarší materiál používaný pro výrobu náušnic patří přírodní materiály, ze kterých se náušnice vyráběly dlouho předtím, než bylo lidstvo schopno zpracovávat kovy. Mezi nejčastěji používané přírodniny patří pryskyřice, slonovina, ale i obyčejné dřevo.

Dalším častým materiálem jsou kovy, ať už se jedná o ty dražší, jako je zlato či stříbro, nebo relativně levná ocel. V posledních letech prudce stoupla obliba takzvané chirurgické oceli, která je vhodná i pro lidi, kteří mají na jiné kovy alergii. Zlato a stříbro totiž rozhodně není pro každého. Hitem posledních let jsou pak náušnice z umělých látek, tedy z nejrůznějších druhů plastu.

Podle typu usazení na uchu rozlišujeme tři různé druhy náušnic. První z nich jsou visací, které se po provlečení dírou v uchu zajišťují pomocí koncovky. Kruhy tvoří jednotný celek, který se zacvakne do sebe. Není tedy potřeba žádná speciální koncovka. No a speciálním druhem jsou takzvané klipsy, které se na ucho pouze přicvakávají, aniž by bylo nutné mít ucho propíchnuté.